Povídky seznam

Zadejte čárkou oddělený seznam uživatelských jmen.


Krvavé vzpomínky

Je krásné žít ve vzpomínkách, o kterých víme, že si je jednou zas budeme moci oživit.
Srdce ale uvnitř pomalu puká, když víš, že už se nám nikdy nevrátí. Že to, co jsme tenkrát zažili, byli tak nádherné, přesto nenávratné chvíle, dnes už plné pouze bolesti.

Ztracená naděje

Nemíním se nijak zvlášť vyjadřovat k této krátké povídce.
Po dlouhé době se mě opět ujala inspirace, kterou jsem se řídila. Tou inspirací je mé vlastní vnitřní já.
Nevím co víc dodat, snad jen...přála bych si, aby jsme všichni žili naplno každým dnem, a nemarnili jediné chvíle.
Nikdo si totiž nemůže nastavit hodinky osudu, a tak nemůžeme plánovat, když má přijít naše chvíle.

Sen nebo skutečnost ?

Mám tu pro vás jednu mou jednorázovku, která mi prostě před pár měsíci jedné noci napadla. Ani nevím jak, ale musela sem to napsat. Nevím jestli se vám to bude líbit, ale mohu říct, že jsem to psala srdcemm. Asi sem měla nějakou divnou chvilku, já totiž normálně vůbec takovýhle ff, natož jednorázovky tou dobou ještě nikdy nepsala. No tak se dyžtak nezlobte, kdyby to na vás dělalo dojem, že je to něco hroznýho. Protstě mi tenkrát chytla nějaká divná nálada. No jsem hodně zvědavá co si o tom budete myslet, i když na druhou stranu radši snad ani..... no nechám to na vás.

POMSTA

Předem upozorňuju, že ti co nemají rádi verše a smutné či procítěné děje, tak si to radši ani nečtěte.V opačném případě, kdo má rád v takovýhto příbězích i nějaký ten verš, a prožívá všechno co čte ohledně představivosti do hloubky, tak ať si radši k této ff přistrčí kapesníčky.
Takže předem chci říct,že nepočítám S tím, že by tato má jednorázovka na někoho nějak zapůsobyla, protože se za ní docela i stydím. Ale na přesvědčení jisté osůbky jsem se jí rozhodla vydat veřejně.

JÁ BUDU ČEKAT

Tento jednodílný příběh byl původně sepsaný pro jednu FF soutěž, ale když to tak po sobě čtu, tak sem ráda že sem to tam nedala XD.
Ne že bych v tý době po novém roce když se ta soutěž konala nechtěla, ale spíše jsem to nějak prošvyhla no ...

Krvavé zklamání


Jen tak sis odešla,
ani sbohem jsi neřekla.
Otevřené dveře dokořán,
a pár stop od sněhu na rohožce.


To jediné jsi tu zanechala,
ani slůvka ses nezmohla.
Čemu se divit po té námaze,
při posledním pohledu,
jak zkrvácenou dýku s odchodem,
vlečeš za sebou po podlaze.